Křeslo pro hosta.
Divadelní a filmová legenda, herec a režisér Jan Kačer uvedl v Hostivaři v pořadu Křeslo pro hosta kolegu režiséra Vlastimila Venclíka. Vystoupení obou umělců připravila Obec baráčníků v Horních Měcholupech za podpory městské části Praha 15.
Vzpomínalo se na dětství, které je u obou osobností spojeno především s jejich starostlivými a milujícími maminkami. Řeč přišla i na krásná studentská léta. Jan Kačer vyprávěl o svých začátcích na keramické škole v Bechyni, kde poznal krásu práce s hlínou a popisoval napětí, které prožíval u pece při vypalování keramiky a cinkání glazury. Obdivoval práci pedagogů, kterým pod rukami vznikala nádherná umělecká díla.
Vzpomínal na svou první návštěvu divadla, kdy viděl hereckou hvězdu první velikosti Zdenka Štěpánka. Nadšení u diváků vzbudilo režisérovo vyprávění, jak se dostavil na přijímací zkoušky na pražské DAMU s garnyží na záclony, kterou si přinesl místo rybářského prutu.
Vzpomenuto bylo i na jeho první působiště, ostravské Divadlo Petra Bezruče, jehož byl zakladatelem, a které se pod jeho vedením tehdy stalo jedním z nejsledovanějších divadel. Mluvilo se o spolupráci s významnými osobnostmi, jako byl Vladimír Pucholt, Pavel Landosvký, Josef Abrhám, František Husák, Josef Somr, Jiří Kodet a další. Bylo to veselé vyprávění plné optimismu a zároveň poučení.
„Když je života plno, že ho ani nestačíš užívat, nemáš moc času přemýšlet co a jak. K stáru času ubývá, je den ze dne vzácnější a drolí se mezi prsty - naléhavě hledáš, jak s tím zbytkem mizející krásy naložit. Chodit už nemůžeš, ani lézt na stromy, jsi šerednej a nekonečně hloupej - s tím chceš získat odpověď na věčnou otázku.“ Jan Kačer
Malý muž s pevným charakterem
Scénárista, režisér a herec Vlastimil Venclík, mezi jehož nejznámější díla patří například Pomalé šípy, Silvestrovská překvapení a Společenská hra, doplňoval svého přítele Jana Kačera dalšími humornými životními zážitky a postřehy. Jeho životní cesta ale nebyla vždy jednoduchá a umetená. Po nástupu do první třídy přišla do jeho života první zlomová událost, onemocnění tuberkulózou a osmiměsíční pobyt v plicním sanatoriu ve Cvikově.
„Maminka byla doslova anděl. Měla na starost živnost, čtyři děti a domácnost, dodnes ji obdivuji, jak to vše dokázala zvládnout.“ Vlastimil Venclík
Po skončení vojenské služby nastoupil na FAMU, kde se začala odehrávat jedna z jeho nejhezčích životních etap, přerušená srpnovými událostmi roku 1968. Před složením státních zkoušek přišla další osudová rána, byl vyloučen ze studia na FAMU za autorství ateliérového školního cvičení, krátkého hraného filmu Nezvaný host, interpretovaného jako podobenství o sovětské invazi. Muselo uplynout dlouhých dvacet jedna let, aby se dočkal satisfakce, mohl si svůj film vyzvednout z trezoru. Získal za něj mezinárodní ceny na různých filmových festivalech. Zlomových událostí se dostavilo ještě několik, a ta nejzásadnější ho přivedla k založení nadace na pomoc obětem trestných činů.
Oba pánové končili optimisticky s pohledem na svá vnoučata a dokonce pravnoučata, která dokáží do jejich života vnést vzpruhu, radost a i oprávněnou pýchu v tom dobrém slova smyslu. „Dva zcela malí tvorečkové dokáží během dvaceti minut převrátit byt vzhůru nohama“, řekl s úsměvem a dojetím Jan Kačer.
Miloslav Rýdl
