Online sezení konšelstva OBHM dne 2. 3. 2021 - V. část
Jak jsem dopadl v roli zloděje
Bylo to jednoho sychravého podzimního odpoledne, když jsme si v partě školáků rozdělili úlohy na skupinu četníků a skupinu zlodějů. Zloději vyrazili napřed, aby měli čas se ztratit v labyrintu vesnických domků. Měl jsem na sobě krátké manšestrové kalhoty podvlečené dlouhými punčochami, které na mně držely věčně vypadávajícími podvazky. Když jsem na sebe oblékal podvazkový pás, připadal jsem si jako kašpárek. Kolem obvodu podvazkového pásu visely patentní spony, na které se připínaly punčochy. Obutý jsem byl ve filcových botách s patentním zapínáním, které za sucha hřály, ale v rozbředlém sněhu v nich mrzly nohy. Neměl jsem je rád již proto, že na nich nedržely šlajfky (brusle s čelistmi, kterými se daly kličkou připevnit na podrážku bot). Šlajfky byly dobré pro bruslaře začátečníky, protože se nakloněním nohy závity držáků bruslí zapřeli o led a bruslař se tak odrážel, nebo i brzdil. Dostal jsem k ježíšku o Vánocích kanadské džeksny a to bylo potom jiné bruslení, na které byl rybníček na návsi malý. Vrátím se k oblečení a příběhu, který chci vyprávět. Teplý svetr, který mi upletla babička měl lokty vyztužené koženými nášivkami. Na tehdejší dobu jsem byl poměrně dobře oblečený. Starý statek byl tajemným místem, které jsme navštěvovali hlavně při oblíbené hře na četníky a na zloděje. Nastala chvíle, kdy nás - zloděje policajti vypátrali kde jinde než ve starém opuštěném statku. Jen tak jsem se nedal chytit a zdařile jsem policajtům unikal místnostmi tajemného statku. Ocitl jsem se v prvním patře a když jsem uslyšel kroky blížících se policajtů, vyhodnotil jsem situaci tak, že nezbývá nic jiného než opustit místnost skokem z okna. Otevřel jsem okno a posadil jsem se na okraj. Pode mnou v dosti velké hloubce v podvečerním šeru jsem jen zahlédl značný nepořádek zarostlý kopřivami a vysokými uschlými bylinami. Nebyl čas na dlouhé uvažování. Policajti již byli na dosah ruky. Odrazil jsem se od okenního rámu. Ozval se hlasitý páravý zvuk a ucítil jsem silný tah zezadu. To se páraly moje oblíbené nové manšestráky, které zachytily o háček na okenním rámu. Tah zezadu způsobil také změnu směru mého skoku. S rozpáranými manšestráky jsem dopadl do senkrovny, zamaskované nepořádkem a divokým porostem kopřiv a bodláčí. Podle pravidel hry jsem měl být zatčen dotekem policajta, ale nestalo se tak. Nikdo neměl odvahu se mne dotknout. Hra sice skončila, ale můj příběh zdaleka ne. V šeru večera jsem se liduprázdnými ulicemi připlížil k našemu rodinnému domu a schoval se za vchodovými dveřmi, kde děda odkládal pracovní oděv po práci na zahradě a kolem domu. Čekal jsem, až mně napadne šikovná výmluva, ale pořád nic. Z kuchyně se ozýval hlas babičky; Taťku, že jsi vybíral senkrovnu a ty špinavé hadry jsi zase nechal v síni? A kde je ten kluk? Už je tma a on se někde toulá. Babičce to nedalo a šla se podívat do síně, aby odstranila příčinu zápachu. Následoval dvojhlasný výkřik z neočekávaného setkání a objevu. Podle všech pravidel a zvyklostí měl následovat výprask, ale zachránilo mně ochranné pásmo, které mně dnes již jednou zachránilo od policajtů. „Taťku pojď se podívat!" zvolala babička.“ Já na to nemám nervy.“ odpověděl děda a nenechal se rušit v četbě oblíbeného Jiráska. To mne zachránilo. Babička neztratila hlavu a nechala si stručně vysvětlit, co se přihodilo. V její tváři se zračila zlost a pod tím pronikal potlačovaný úsměv. „Běž do prádelny, svlékni se a já zatím zatopím pod kotlem, ohřeju vodu do necek, kde se vykoupáš a mezi tím budeš vybírat z kalhot, punčoch a svetru čumprdlíky. Čumprdlíky jsou kulaté semeníky bodláku a byla tam i takové semínka se dvěma háčky, která pevně držela ve svetru, punčochách a vůbec všude. Zapomněl jsem vyjmenovat svízel a další plevely, které dodnes podrobně rozeznávám.
Milé tetičky a sousedé, doufám, že vás četba zaujala, a zlepšila náladu.
Váš Pantatínek Milan